Klinická logopedie se věnuje diagnostice, terapii a prevenci poruch komunikačních schopností. Klinický logoped je významnou součástí multidisciplinárního týmu snažící se o maximální rozvoj dovedností dítěte. Mimo nácviku komunikace se angažuje také v oblasti poruch příjmu potravy, podílí se na ortodontické léčbě a nácviku sociálních dovedností-to vše s cílem maximálního rozvoje osobnosti dítěte.
Nejčastěji se na klinickou logopedii obracejí rodiče s dětmi s potížemi v následujících oblastech:
Opožděný vývoj řeči (OVŘ)
Vývoj řeči nenastupuje včas, řeč je atypická nebo dítě nemluví vůbec.
Vývojová dysfázie (vývojová porucha jazyka)
Vývoj řeči je nerovnoměrný. Děti mají potíže s osvojováním si jazykových dovedností a používáním jazyka z důvodů deficitního porozumění i produkce řeči. Často doprovázeno poruchami pozornosti, vývojovou dyspraxií nebo specifickými poruchami učení.
Dyslalie (vývojová porucha artikulace)
Patlavost, nesprávná výslovnost určité hlásky (nebo více hlásek) z důvodu artikulační nebo fonologické poruchy.
Poruchy plynulosti řeči-koktavost (balbuties) a brebtavost (tumultus sermonis)
Řeč je neplynulá, doprovázená nadměrnou svalovou námahou a zvýšenou psychickou tenzí nebo je řečové tempo zrychlené na úkor srozumitelnosti řeči.
Poruchy komunikace při poruchách autistického spektra (PAS)
Dítě nejeví zájem o komunikaci, obtížně navazuje sociální kontakt, má atypickou hru, stereotypní chování.
Poruchy řeči při poruše sluchu
Řeč se vyvíjí opožděně nebo nesprávně na základě deficitu v oblasti sluchového vnímání.
Huhňavost (rhinolálie)
Narušení zvuku řeči způsobené nedostatečnou funkcí patrohltanového uzávěru (často u dětí s rozštěpovými vadami).
Poruchy polykání (dysfagie)
Obtíže při sání, žvýkání, zpracování sousta a polykání. Extrémní vybíravost v jídle (poruchy příjmu potravy).
Orofaciální zeslabení
Svalové zeslabení v oblasti úst a obličeje. Vadná klidová poloha jazyka vlivem ústního dýchání-rehabilitace často doporučená ze strany ortodontisty.
Vývojová dysartrie
Narušení motorické realizace řeči postihující složky dýchání, fonace, artikulace, rezonance a prozódie. Časté u dětí s DMO a Downovým syndromem.
Oněmění (selektivní mutismus)
Dítě není schopno mluvit v některých situacích (v domácím prostředí mnohdy hovoří adekvátně). Dítě mluvit chce, ale nemůže (nejedná se o mluvní negativismus).